Rodina, dědictví a nový občanský zákoník

  • Autor: JUDr. Dalibor Tichý
  • čtvrtek 12. září 2013

Nelze si snad ani nevšimnout, že se poslední dobou čím dál častěji setkáváme s různými názory lidí, kteří kritizují či naopak podporují nový občanský zákoník. Tento již platný zákon č. 89/2012 Sb., by měl nabýt své účinnosti k 1. 1. 2014. Jaké podstatné změny nám vlastně nový občanský zákoník ve vztahu k rodině a k dědictví (z pohledu na družstevní bydlení) přináší? Jako první věc bychom si měli říct, co rodinné právo vůbec upravuje. Obecně lze říci, že se rodinné právo zabývá manželstvím, registrovaným partnerstvím, manželským majetkovým právem, příbuzenstvím, výživným, jinými formami péče o děti atd. Ve vztahu k družstevnímu bydlení nás bude v novém občanském zákoníku hlavně zajímat manželské majetkové právo (tzn. společné jmění manželů).
Nový občanský zákoník oproti současnému občanskému zákoníku přináší novou právní úpravu společného členství manželů. Společné členství manželů v družstvu vznikne pouze za předpokladu, že bude družstevní podíl (práva a povinnosti v družstvu) součástí společného jmění manželů. Manželé se budou moci dohodnout, že družstevní podíl vyjmou ze společného jmění a sami si určí, který z nich bude členem v družstvu. Tím tomuto partnerovi vznikne individuální členství k družstevnímu bytu. Do dnešní doby totiž nebylo možné zúžit společné jmění manželů ve vztahu k členství v družstvu. Společné členství nevzniklo, pokud byl družstevní byt (jedním z partnerů) získán před uzavřením manželství. Za trvání manželství automaticky (mimo dědění a dar) vznikalo ze zákona společné členství manželů. Podle nové právní úpravy tedy bude záležet na tom, zda družstevní podíl bude součástí společného jmění manželů či nikoliv. Společné nájemní právo manželů zůstává i v novém občanském zákoníku zachováno, i když zůstane členem družstva jen jeden z manželů. Pokud nedošlo k uzavření manželství (v případě druha a družky), tak nevzniká společné členství a ani společný nájem k družstevnímu bytu. Členem družstva bude pouze jeden z partnerů. Druhý bude evidován pouze jako spolubydlící osoba. Podobně je tomu i v registrovaném partnerství, kde nevzniká společné jmění manželů. Nahlíží se na ně jako na osoby blízké, které spolu trvale žijí. Tudíž ani ve vztahu k družstevnímu bytu nevznikne společné členství a ani společný nájem. Registrované partnerství nadále zůstává (i po účinnosti nového občanského zákona) upraveno zákonem č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství ve znění pozdějších předpisů. Ve vztahu k vlastnickým bytům nám nový občanský zákoník přináší nová ochranná ustanovení týkající se bydlení celé rodiny. Například pokud se manžel (jako vlastník bytu) rozhodne prodat svůj byt, potřebuje k tomuto prodeji písemné svolení své manželky. Svolení není zapotřebí, zajistí-li manžel rodině (po všech stránkách) obdobné bydlení. Nový občanský zákon upravuje rovněž bydlení po zániku manželství, kde se přihlíží k ochraně zájmů celé rodiny. Přináší také institut ochrany před domácím násilím, které tuto problematiku oproti současné právní úpravě doplňuje. Ustanovení proti domácímu násilí se vztahují i na ostatní osoby, které v bytě s manžely společně bydlí.
Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku dojde ke zrušení současné právní úpravy rodinného práva, která je dnes upravena v zákoně č. 94/1963Sb., o rodině ve znění pozdějších předpisů. Ve vztahu k členství nezletilých fyzických osob, nadále zůstává stav, že členem družstva bude moci být pouze zletilá fyzická osoba s trvalým pobytem na území České republiky. Nezletilí nebudou moci (podobně jako dnes) být členy družstva mimo dědictví.
Další podstatnou změnou, kterou nám nový občanský zákoník přináší je ukončení nájmu z bytu, který se týká jak jednotlivce, tak i celé rodiny. Současná právní úprava umožňuje družstvu (při porušení zákonných důvodů) vypovědět nájem z bytu bez přivolení soudu. V nové právní úpravě již nebude u družstevních bytů přistupováno k výpovědi z nájmu bytu, nýbrž pouze k vyloučení člena z družstva. V případě společného členství, kdy je družstevní podíl součástí společného jmění manželů, dojde k vyloučení obou manželů. Hlavní principy a důvody pro vyloučení z družstva se novou právní úpravou zásadně nemění.
Podmínky pro vznik nájmu družstevního bytu a podrobnější úprava práv a povinností člena bytového družstva spojených s právem na uzavření nájemní smlouvy musí (ze zákona) nadále upravovat stanovy družstva. Družstvo si může také vyhradit souhlas s přijetím nového člena nájemcovy domácnosti, který bude společně s nájemcem družstevní byt užívat. Souhlas samozřejmě není nutný v případě osob blízkých a v případech „zvláštního zřetele hodných“.
Ve vztahu k dědickému právu, nám nový občanský zákoník přináší nové instituty, které dnes občanské právo nezná (např. dědická smlouva, odkaz nebo zřeknutí se dědictví za života zůstavitele). Předmětem dědického řízení ve vztahu družstevnímu bydlení nadále zůstává družstevní podíl. U vlastnického bytu je předmětem dědictví zůstavitelova nemovitost zapsaná v katastru nemovitostí. Dědické řízení bude také nadále řešit soudní komisař neboli notář. V současné právní úpravě občanského zákoníku se (v rámci dědického řízení) nejčastěji setkáváme s děděním ze zákona. Je tomu proto, že se lidé zatím nenaučili pořizovat o svém majetku závěť. Nová koncepce dědického práva posiluje zůstavitelovu volnost při rozhodování o jeho majetku pro případ smrti, a tudíž posiluje zůstavitelovu vůli. V dnešní právní úpravě jsou dědicové ze zákona rozděleni do čtyř dědických skupin, podle kterých se dědí pozůstalost. Pokud se nenajde žádný dědic v těchto čtyřech skupinách, pozůstalost přechází na stát. Nový občanský zákoník rozšiřuje dědice o další dvě skupiny, do kterých budou nově patřit také zůstavitelovi prarodiče, sestřenice a bratranci. Hlavním cílem rozšíření těchto dědických skupin je ta skutečnost, aby majetek zůstal (pokud možno) v okruhu zůstavitelových nejbližších. V případě úmrtí jednoho z manželů, kteří měli společné členství a nájem k bytu, přechází toto členství i nájem automaticky na druhého partnera, který se bude muset současně v rámci dědického řízení finančně vypořádat s ostatními pozůstalými podle jejich dědických podílů. V případě, že družstevní podíl patřil jen jednomu z manželů, bude celý družstevní podíl zahrnut do pozůstalosti. Zde se budou muset dědici vzájemně domluvit, komu družstevní podíl připadne. Nabyvatel družstevního podílu se poté finančně vypořádá s ostatními pozůstalými.
Ve vztahu k dědictví nám nový občanský zákoník přináší také novou formu závěti (tzv. privilegovanou závěť). Tato forma závěti je určena pro osoby, které se (díky nějaké události) ocitnou v situaci, kdy jsou v ohrožení života a nemohou tedy využít tradiční formu pořízení závěti. V novém občanském zákoníku (na rozdíl od současné právní úpravy) bude také možné, aby zůstavitel v závěti uvedl podmínky (např. něco konat, něčeho se zdržet atd.), které bude muset dědic splnit, jinak by ztratil právo na dědictví. Podobným institutem bude i dědická smlouva uzavřená ještě za života zůstavitele s dědicem.
V dědickém právu se často setkáváme také s termínem vydědění. Potomka lze vydědit v tzv. listině o vydědění, která způsobuje vyloučení vyděděného z dědění po zůstaviteli. Vyděděný tudíž nenabývá práva, ani nevstupuje do povinností zůstavitele, neboť ztrácí právo na svůj zákonem stanovený podíl. V novém občanském zákoně již nebude muset být v listině o vydědění uváděn důvod vydědění. Vyděděný se však bude moci (podobně jako za současné právní úpravy) proti vydědění bránit prostřednictvím podané žaloby u soudu.
To jsou jen některé podstatné změny, které nám nový občanský zákoník přinese. Otázkou zůstává, jak jej bude vykládat odborná veřejnost a soudy.